Archiv autora: acepepik

Usazení oken se podařilo. Ze stodoly se stal na první pohled dům

Dva dny dřiny a okna jsou na svém místě. Sám bych tohle fakt nedal a tak jsem si na pomoc pozval zedníka. Lépe řečeno já byl ten kdo pomáhal a stal se tak ze mě na dva dny zednicko-tesařský přidavač.

Proč tam je i to slovo „tesařský“? To proto, že nahoře je zeď pouze na šířku jedné cihly, tedy pouhých 15 cm a nebylo by tak žádné místo na venkovní parapet. Zdi jsou navíc lepené jen jakousi předválečnou směsí vody, písku a vápna a tak se to docela sype a mám obavy, že by to nemuselo držet.

A právě proto jsme okna zasazoval do dřevěné konstrukce předsazené a ukotvené na vnitřní stranu stěny. Počítal jsem s tím od začátku. Nepočítal jsem ale s tím, že tu dřevěnou konstrukci nebudu muset kupovat. Měl jsem v plánu za to utratit cca 5 tis. Jenže mě ale praštili do oka staré kleštiny, které jsem musel vyřezávat. Čtyřmetrové fošny 15×6 cm na to byly ideální. A vystačily úplně přesně beze zbytku.

Takže pěkná úspora, která mi pochopitelně udělala radost. Ušetřil jsem nějakou pětku i na zedníkovi, na kterého jsem si připravil o pár tisíc víc než kolik si nakonec řekl.

Kompletně jsem měl na ta čtyři okna vč. překladů, spojovacího materiálu, práce a oken samotných vyčleněno v rozpočtu 35 tisíc. Utratil jsem však pouze 28629 kaček.

Okna drží tak jak mají a vypadají super. Z venku se ze stodoly díky ním na první pohled stala součást domu.

Co se zmiňované úspory týká, tak je fajn, ale v rozpočtu jsem jaksi zapomněl na další práce jako je zapravení špalet nebo například výklopné schůdky na půdu, takže o nějaké velké úspoře se mluvit nedá. Ale tentokrát zcela výjimečně nevzniknou ani vícenáklady.

A jako obvykle náklady, počet mnou odpracovaných hodin a přehled hotových prací můžete sledovat v pravém sloupci (pro ty kdo koukáte na mobilu, tak dole pod článkem).

Aktuálně jsem se dostal na náklady 81197 korun a odpracoval jsem tam 167 hodin. Nenechte se ale zmást tím malým číslem u hodin. Není „odpracovat“ jako „odpracovat“. Já počítám skutečně jen čas, kdy mám v ruce nějaký vercajk a skutečně makám. Hodiny strávené při nákupech materiálu, při odvážení bordelu, obědvání, pití kávičky apod. nepočítám.

Co mě čeká teď? Naštěstí nic co žere moc peněz. Teď mě čeká rutinní práce jako je dobouchat prkna nahoru nad kleštiny, domontovat cca čtvrtinu šroubů do podlahy a spousta dalších podobných nedodělávek. Při mém tempu pět hodin týdně to mám tak na dva měsíce. Ale čas mě nijak netlačí a plán dokončení v létě roku 2019 je stále reálný.

Překlady nad okna už jsou na svém místě

Oken jsem se bál nejvíc. Lépe řečeno překladů nad okna. Ale už nebylo na co čekat a tak jsem se do toho vrhnul. Mám to za sebou a dopadlo to dobře.

Bál jsem se toho, aby se mi nesesypala zeď po tom co do ní hrábnu. Ta zeď je totiž široká jen na šířku jedné cihly. Tedy 15 cm. A navíc ta malta ani neprošla okolo cementu a drolí se jako by to tehdy lepili pouze pískem a vodou.

No a druhá věc, která taky souvisí se šířkou té zdi. Běžně se překlady dělají tak, že se vysekne šlinc na jedné straně stěny, vloží se do půlku překlad, pak se to vysekne na protější straně a podloží se i druhá strana. To ale při šířce zdi 15 cm prostě nejde. A navíc další problém – nemám lešení a na tu venkovní stranu se tedy nemám jak dostat a celé to musím udělat zevnitř.

Takže co s tím? Vykopat řadu cihel o délce bezmála dvou metrů prostě nebylo možný. Sesypala by se mi půlka štítu.

Napadla mě spásná myšlenka. Ještě než tam začnu dávat překlady, tak si to nejdřív vypodložím kusem železa a udělal si tak v podstatě překlad nad překladem 🙂

Nechal jsem si proto uříznout vingl o kousek delší, než jaké budu dávat překlady. Vingl měl 8 cm a tak vypodložil více než polovinu šířky zdi, co jako dočasný překlad stačí. Abych ho mohl vložit pod cihly, tak stačilo vyškrábnout ze spár ten písek, kterému se s trochu představivosti dá říkat malta.

Týden jsem to nechal zatvrdnout, vysekl pod ním dvě řady cihel a vložil pod něj už bezpečný překlad po celé šířce zdi.

Všechny 4 překlady mi zabraly cca 8 hodin práce. Čtyři hodinky vingle a další čtyři překlady.

Vingle mě vyšly celkově na 1300 kaček a překlady na dvanáct stovek. Jedna zdící pěna a pytel lepidla. Všeho všudy přibližně tři tisíce. Počítal jsem s dvojkou na každý překlad, tak nejenže se proti plánu zcela výjimečně nekonaly žádné vícenáklady, ale dokonce jsem ušetřil 🙂

Na první fotce jsou vidět usazené vingle. Na fotce další už jsou vidět i překlady. Zatím tam mám takto pěkné „střílny“. Vybourávat a zadělávat okna budu až za pár týdnů, až mi přivezou okna. Objednané i zaplacené už je mám.

Po pár měsících pauzy jsem zpět na půdě

Příchod jara mě vyhnal z půdy ven a dal jsem si tak na pár měsíců pauzu. Zahrada a golf mi sebraly veškerý volný čas a rekonstrukce půdy tak šla stranou. Teď už jsem ale zase zpátky.

Měl jsem v úmyslu se k rekonstrukci půdy vrátit až na podzim, ale okolnosti mě vyhnaly dříve. Těmi okolnostmi je to, že jsem začátkem července přestal kouřit a musel jsem zaměstnat ruce.

Začal jsem proto s pokládáním prken na kleštiny, které jsem předtím namontoval. Dávám tam stará prkna, které jsem předtím vytrhal z podlahy. Náklady proto nijak výrazně nerostou. Tedy pominu-li dvě stovky za hřebíky.

A abych tu práci neměl tak jednotvárnou, tak jsem zároveň začal s broušením trámů, které nechám přiznané. Brousím to zatím nahrubo fryčkou na které mám kotouček se suchým zipem a na něm brusné papíry.

A tohle je práce, která mě fakt baví. Hlavně proto, že už začíná být opravdu vidět nějaký pěkný výsledek. Ukázka dole na fotce.

A dovolím si jednu radu k tomuto broušení. Fryčku je nutné nastavit na nízké otáčky! Když tam necháte vysoké otáčky, tak se broušený materiál hrozně zahřívá a smirkový papír se okamžitě zaplní seškvařeným prachem, zbytky barev apod. a v tu chvíli přestáváte brousit ale jen hladíte a na dřevě to nechává kulaté nehezké stopy, které je třeba znovu přebrousit.

Při pomalých otáčkách to jde nejenže rychleji a kvalitněji, ale s jedním kotoučkem toho obrousíte mnohonásobně více než při rychlých otáčkách.

Začíná se rýsovat strop. Nové kleštiny už jsou na místě

První vrstvu podlahy jsem zdárně dokončil a můžu tak na půdě už bezpečně chodit a dělat i něco jiného. A začal jsem pěkně odshora. Tedy stropem.

První věc kterou jsem musel na stropě udělat je montáž nových kleštin. Tedy fošen namontovaných napříč mezi krokve, což jsou ty šikmé trámky ve střeše.

Kleštiny tam samozřejmě už byly, ale nebyly všude a především byly namontované pod vaznicemi a tedy příliš nízko. Ty bylo tedy třeba vyřezat a nahradit novými, které už jsou nad vaznicemi, tedy rovných dva a půl metrů nad zemí.

Než jsme ale mohli staré kleštiny vyřezat, bylo nutné přidělat ty nové. Na každou krokev po dvou kleštinách. Celkem tedy 26 kousků. A to není žádná legrace. Fošny 20×5 cm o délce bezmála pět metrů něco váží a jen vytahat je po žebříku nahoru na půdu byla fakt makačka. To jsem ještě zvládl sám, ale montovat je, to už bych sám opravdu nedal a proto si opět pozval profíky tesaře.

Práce to pro ně byla na necelých šest hodin. Já sám bych to dělal počítám dobrý měsíc a měl bych toho plný zuby, takže to byla dobrá volba.

A když už jsem tam ty kluky tesařský měl, tak jsem je hned využil kromě montáže nových kleštin i na vyřezání těch starých a také na vyřezání krokví, které byly v některých místech zbytečné. A to v „hluchých“ místech, kde nic nenesou. Vznikl mi tak další moc pěkný prostor o velikosti cca 2,5×5 metrů, kde nebude šikmá, ale rovná střecha.

A co mě čeká teď? Je toho ještě hodně, ale v první řadě musím dodělat konstrukci pro strop právě v těch místech, kde zmizely ty zbytečné krokve. Pokračovat pak budu přikrytím toho stropu. K tomu využiji stará prkna, která jsem předtím vytrhal z podlahy.

Pod ta prkna, tedy nahoru na ty nové kleštiny, ale ještě přijde nějaká paropropustná zábrana, což je tkanina, která nepropouští vodu a bordel, ale zajistí, že se pod ní nebude hromadit pára. Je to sice pár tisícovek investice navíc ale zajistím tak, že skrz ta prkna se nebude do vaty ve stropě prášit a nepronikne tam třeba zafoukaný sníh či nějaká ta kapka, která se při průtržích mračen a velkém větru pod střech zcela jistě dostane a to i přesto, že střecha je kvalitní.

Ty kapky, prach, chcíplí pavouci a bůh ví co ještě by totiž časem způsobily, že se vata zdrcne a ztrácí tak pomalu a jistě svou účinnost. Ta tkanina ze shora žádný bordel do vaty nepustí a tak zůstane mnohem déle taková jaká má být.

Až dodělám to víko nad kleštinami, tak se vrhnu na okna čímž budu mít prakticky dokončenou celou konstrukci a budu moci začít se zateplováním a sádrošem. To ale ještě chvíli potrvá.

Co se nákladů týká, tak jedu podle plánu a dostal jsem se aktuálně těsně nad 50 tisíc a odpracovaných mám 114 hodin.

Sto hodin práce je za mnou. První vrstva podlahy už leží

Mám za sebou takové malé jubileum. Odpracoval jsem na půdě už 100 hodin. Když se to vezme kolem a kolem, jsou to pro profíka ani ne dva týdny práce, ale já to mám jako koníčka, tak je to myslím docela dost.

Celých těch 100 hodin mi zabrala první vrstva podlahy. Tedy včetně vytrhání té staré. Celou tu podlahu ještě nemám. Zbývá položit ještě 6 OSB desek, ale to už bude jen taková třešnička na dortu.

Kromě toho že jsem sám pokládal latě a na ně šrouboval desky jsem tu měl na jeden den i tesaře, kteří mi tu vyměňovali tři trámy. A kromě toho mi dali i několik cenných rad a já díky ním přehodnotil další postup prací.

Původně jsem měl v plánu pokračovat tím, že si okolo udělám dřevěnou konstrukci a mezi ní začnu cpát vatu a až ve finále udělat zbývající dvě vrstvy podlahy.

Kluci tesařští mě ale vyvedli z omylu za což jsem jim vděčný. Poradili mi, že mám udělat komplet podlahu a místo dřevěné konstrukce rovnou na tu podlahu přidělat profily na ukotvení sádroše. Bude to jednodušší, rychlejší a výrazně levnější.

Teď si ale na chvíli od podlahy odpočinu a vrhnu se na strop. Hned jak položím těch zbývajících pár desek, tak si zajedu na pilu pro kleštiny, které nasázím na každou krokev v páru nahoru nad vaznice a následně je zvrchu pobiju prkny, které jsem předtím vyrval z podlahy.

Mezi kleštiny, které budou mít na výšku 20cm, nacpu potom vatu a zespoda se na ně zavěsím sádroš. Přiznané nechám jen vaznice.

Ještě se ale vrátím k té podlaze. Mnozí si všimli, že to dělám blbě. Tedy že desky pokládám narovno a nikoli na překlad. Tedy jako cihly. Vím že by to tak mělo být kvůli lepší pevnosti, ale já zvolil tuhle variantu aby se mi to lépe dělalo. Na překlad by ta první vrstva byla neskutečná pakárna. Následující dvě vrstvy už budu na překlad dávat. Na pevnosti tak podlaha neztratí prakticky nic a navíc to mám docela předimenzované, takže je to pohoda.

Co se rozpočtu týká, trochu jsem původní plán přestřelil, ale počítal jsem s vícenáklady 20%, takže mi to pořád vychází. Původní plán byl utratit za první vrstvu podlahy 30 tis a já jsem aktuálně na výdajích 32321,- Kč a ještě cca 2 tisíce do toho vrazím za posledních pár desek a nějaké ty šrouby.

Jak práce postupovaly a jak to aktuálně na půdě vypadá se můžete podívat ve fotogalerii, kterou pravidelně aktualizuji.

Tady je jen taková dvojfotka „Před a Po“ odpracovaných 100 hodinách práce.

 

Nové trámy jsou na místě. Je radost se koukat na profíky

Spoustu toho zvládnu sám, ale jsou věci, které prostě nezvládnu. A jednou z nich je výměna nosných trámů ve stropě (podlaze). A protože tři takové trámy jsem vyměnit potřeboval, tak jsem si pozval profíky tesaře.

Dva ty trámy byly přepůlené kvůli vlezům na půdu a jeden byl totálně uhnilý v patce. Ty dva přepůlené by šlo opravit, ale cena práce by vyšla dráž než koupit celé nové trámy, tak bylo jasno a měnily se.

Jeden trám se mi ve stodole válel už léta, tak jsem si na pile nechával uříznout jen dva, čímž jsem ušetřil patnáct stovek. Právě na tolik mě jeden trám o rozměrech 22x16x500 cm vyšel.

Výměna dvou trámů byla celkem v pohodě. Jen se vyřízly, na laně pustily na zem a na jejich místo se vytáhly nové. Zasadily se do zdi, přichytily a bylo to. Tedy ze země to vypadalo fakt jednoduše. Co trám, to asi hodinka a půl práce.

Na třetím trámu (tom shnilém) ale stojí sloupek, který drží střechu, takže to už taková sranda nebyla a trvalo to dvakrát tak dlouho. Ale já mám práci rád a vydržím se na ní koukat hodiny a hodiny, tak mi to nevadilo.

Kluci tesařský šikovný si ten nosný sloupek nahradili jinými sloupky aby jim střecha nespadla na hlavu a pak už to frčelo.

Nádherná práce a vydržel bych se na ní koukat ještě dýl, jen kdyby si kluci tesařský neříkali víc než advokát.

Ba ne. Jeden z nich byl můj hodně dobrý kamarád a nechtěl nic. I tak jsem mu ale kačky vnutil. Každý dostal dvojku a hotovo. O tom nehodlám diskutovat. Nikdo nedělá zadarmo a jsem si jistý, že je ještě budu potřebovat tak si je musím předcházet.

Co se nákladů týká, tak už je jasný, že do plánovaných 30 tisíc za první vrstvu podlahy se nevejdu ani omylem. K celkovým nákladům přičítám trojku za trámy, tři stovky za spojovací materiál a čtyřku za práci a už teď v tom lítám za bezmála 23 tisíc. Budu hodně rád, když se za tu první vrstvu podlahy vejdu do 35 tis.

I tak ale zatím s celkovým rozpočtem hýbat nemusím. Počítal jsem tam s vícenáklady téměř 20 procent, takže zatím je to ok.

A přestože jsem teď jen čuměl, i mě se napočítaly nějaké ty hodinky, které jsem nad prací strávil. Ještě jsem vybouchával stará prkna, odvážel bordel a musel přivést ty nové trámy. Aktuálně to tedy dělá celkových 77 hodin mojí práce.

Na fotkách jsou vidět ty trámy před a po výměně.

 

Sežral jsem už asi kilo prachu, hmyzu a myších bobků

Aby mohl naběhnout kamarád tesař a vyměnit tři trámy, musím nejprve ze zbývající části půdy vytrhat starou podlahu. Tedy asi tak půl století stará prkna.

Je to asi ta nejblbější práce, kterou musím během celé rekonstrukce dělat. Když jsem to dělal postupně a hned položil novou podlahu, bylo to fajn. Ale dělat půlku půdy naráz je opravdu opruz a já ještě nepřišel na způsob jak bych při tom nemusel žrát desítky let starý prach, mrtvé pavouky a uschlé myší bobky.

Každé prkno je pečlivě přitlučený na každém trámu takže pěkně kladivem narvat páčidlo pod prkno na několika místech, vytáhnout ty hřebíky a pak za prkno zatáhnout. A jak zatáhnu tak se vypruží a chrstnu si všechen ten letitý bordel přímo do ksichtu. Fakt super práce. Ale prostě to musí být. A vlastně i tím relaxuju a uvědomuju si díky tomu, že nebyl až tak blbej nápad dělat ajťáka. Živit bych se něčím podobným opravdu nechtěl.

Už taky vím, co jsou to ty vícenáklady. To je taky pořádný opruz. Všichni mi říkali, že s nimi musím počítat a k sebou vypočítané ceně přičíst tak dvacet procent. Moc jsem jim nevěřil, ale budiž. Spočítal jsem si to na čtvrt mega ale počítám tedy raději s třemi sty tisíci.

A asi je to fakt pravda. Ještě minule jsem psal, jak pěkně se vejdu do plánovaných třiceti tisíc za první vrstvu podlahy. Kamarád tesař mě ale vyvedl z omylu. Počítal jsem že budu dávat menší trámy než budou a sám to kamarád taky nezvládne, takže si pozve jiného kamaráda. A světe div se, kamarádům kamarádů pár piv jako odměna nestačí.

Takže výsledkem je, že plánovaných 30 tis přestřelím tak o tři až pět tis. Na druhou stranu mi ale poradil pár fíglů při dalším postupu díky nímž nějakou tu pětku oproti svému rozpočtu ušetřím. Jsem si ale jistý, že nějaké ty další vícenáklady se najdou i pak.

Náklady se mi zatím nezvýšily. Nic jsem teď nekupoval. Jen počet hodin práce stoupl. Aktuálně jsem tedy na nákladech 15583 kaček a mám za sebou 67 hodin práce.

Učím se kromě řemesla i řemeslnickou hatlamatilku

Do tajů domácího kutilství jsem se začal dostávat až před sedmi lety. Vyrůstal jsem v paneláku a pak jsem v něm i dlouho žil a i na přivrtání poličky jsem si zval raději zručnějšího bráchu.

Pracovat rukama jsem se začal učit až po pořízení staršího baráku. To člověk prostě musí. Řemeslníci si totiž za práci berou víc než právníci a lékaři a navíc sehnat kvalitního řemeslníka je fakt složitý. A navíc když jde jen o nějakou banalitu.

Naučil jsem se toho proto už dělat dost. A i mě to baví. Co jsem se ale ještě nenaučil je řemeslnická hatlamatilka. Do té se pomalu dostávám až teď, kdy se zkušených řemeslníků u píva vyptávám na postupy.

Už vím co jsou kleštiny, krokve, pozednice, šroubovice, překlady, íčka a mnohé mnohé další mě dosud utajované pojmy.

Jeden pojem je ale rozhodně nejdůležitější. Vingl! Ani nevím jaké I/Y tam napsat 🙂

Buďte si jistí, že tohle slovo uslyšíte při řemeslnickém rozhovoru několikrát.

A znamená vlastně úplně všechno, co se nějakého rohu či pravého úhlu týká. Vingl je prostě jakýkoli roh či cokoli, co s rohem souvisí nebo tak vypadá.

Roh mezi trámy, mezi zdmi, mezi zdí a podlahou či zdí a stropem. Vingl je třeba ale i úhelník či takové to železné elko co se s ním podpírá polička. Vingl je i dlouhý železný profil ve tvaru L který se dává místo překladu nad okna. Ale třeba i šikmá podpěra v rohu mezi trámy.

Prostě se koukněte kamkoli kde je pravý úhel a všemu co vidíte se v řemeslnické hatlamatilce říká vingl. A protože rohy jsou všude, je to jednoznačně nejdůležitější slovo na stavbě. Bez něj jste při rozhovoru o řemesle úplně vedle.

Tak jsem si odpočinul při psaní a hurá zpátky na půdu sundavat stará prkna, protože než se kamarád tesař pustí do oprav trámů, musí být „obnažené“, což je mimochodem asi jediné spisovné a nevulgární slovo, které řemeslníci používají 😀

Jsem za půlkou podlahy. Navrtáno přes 1200 šroubů

Konec roku 2016 je tady a půlka první vrstvy podlahy je za mnou. Tedy plocha cca 8,5 krát 7 metrů.

Poctivě si zapisuji náklady i čas strávený u práce a to včetně času který věnuji vybourávání staré podlahy či nákupu materiálu.

Za ty necelé dva měsíce, co rekonstrukce probíhá, jsem makal přesně 59 hodin a utratil jsem přesně 15583,- kaček.

V rozpočtu jsem si stanovil na první vrstvu podlahy 30 tis. a vychází mi to pěkně. Mám dokonce hodně slušného fóra. Jsem totiž nikoli v půlce, ale celkem dost za půlkou a navíc jsou v těch nákladech započítané i šrouby, kterých mám více než tisícovku nakoupenou dopředu a také mirelon, který už mi vystačí na zbytek.

A také latí už budu kupovat mnohem méně. Očekávám oproti plánovaným 30 tisícům úsporu cca 5 tis, což je fajn.

Aktuálně šroubuji, šroubuji a šroubuji. Při pokládání jsem totiž desky uchycoval jen pár místech a přitom každá deska vyžaduje 36 šroubů.

OSB Desek jsem zatím položil 35. To jest přes 1200 šroubů jen na této půlce první vrstvy podlahy.

Brzy se budu moci vrhnout na zbývající část podlahy. To ale až po tom, co si na mě udělá čas kamarád tesař a opraví mi pár trámů. Jeden je podélně prasklý a druhý je přerušený kvůli výlezu na půdu.

Držím se plánu. Po podlaze už se dá chodit

Snažím se držet se plánu a věnovat se práci na půdě alespoň dvě odpoledne týdně. Už vím co obnáší přidělávání latí, přibíjení mirelonu a následná pokládka OSB desek a tak jsem si do plánu mohl zapracovat kromě času i to, kolik za ten čas stihnu práce.

Do konce roku 2016 bych tedy tímto tempem měl zvládnout dostat se do poloviny pokládání první vrstvy podlahy.

Už také vím, že jsem se docela slušně trefil do rozpočtu. První vrstu podlahy jsem si vykalkuloval na  cca 30 tis. do čehož se celkem s přehledem vejdu.

Zatím jsem na nákladech 9418,- Kč

Metr latě 6×4 cm vyjde na cca 17 korun. OSB deska s perodrážkou tloušťky 22 mm o rozměrech 2500×625 mm pak na necelé tři stovky. Mirelon vyjde na pár korun.

Nějaké drobné pak stojí šrouby. Dočetl jsem se, že je dobré používat šrouby minimálně 2x tak dlouhé než to, co přidělávám. Latě tedy upevňuji k trámům vruty dlouhými 12cm. Desky pak na latě šroubuju vruty délky 45mm.

Jde to pěkně od ruky a baví mě to. Je to hezký pocit, když se můžu po tom kousku podlahy už i projít 🙂